Proč horní navigace není vždy nejlepší volba

Na desktopech máme hodně horizontálního prostoru. Jenže obsah webu stejně obvykle nebývá přes celou šířku obrazovky.

Je to logické. Dlouhé řádky textu se čtou hůř, takže se obsah většinou omezuje na rozumnou šířku. Na velkých monitorech tak skoro vždy vzniká volné místo po stranách.

A právě tady mi často přestává dávat smysl klasická horní navigace.

Horní menu je velmi běžný pattern. Lidé jsou na něj zvyklí, rychle ho pochopí a u menších webů funguje bez problémů. Když má web pár hlavních sekcí a jednoduchou strukturu, je to bezpečná volba.

Na desktopu ale často naráží na to, že využívá jen úzký pruh nahoře, zatímco prostor vedle obsahu zůstává prázdný. Přitom právě tam může být navigace často užitečnější.

Boční navigace může mít několik výhod. Bývá lépe skenovatelná, snáz se rozšiřuje o další položky a na širších layoutech umí využít prostor, který by jinak zůstal prázdný. U některých typů webů nebo administrací mi proto dává větší smysl než horní menu.

Neznamená to ale, že horní navigace je špatně.

Spíš mi přijde, že se používá moc automaticky. Jako výchozí řešení i tam, kde se nikdo pořádně nezamyslí nad tím, jestli by jiný layout nedával větší smysl.

Typický příklad jsou obsahové weby, dokumentace, složitější aplikace nebo stránky s více úrovněmi navigace. Tam už horní menu často začne narážet na svoje limity. Položky se zkracují, přibývají dropdowny a celé řešení zůstává nahoře, i když hlavní práce uživatele probíhá jinde.

Naopak u menších webů, landing pages nebo jednodušších prezentačních projektů může být horní navigace pořád nejlepší volba. Je známá, jednoduchá a ničím zbytečně nekomplikuje rozhraní.

Nejde tedy o to, že by horní navigace byla špatný pattern.

Jde spíš o to, že by neměla být automatický default pro každý desktopový web.

Možná je lepší přemýšlet obráceně:
ne „kam dáme menu“,
ale „jaký typ navigace nejlíp odpovídá obsahu, šířce layoutu a způsobu používání webu“.

Právě tam podle mě začíná lepší UI rozhodování.